NEJSEM

Nejsem.

A nikdo to neví.

Tím pádem se jevím,

v pozadí všech věcí,

o kterých přemýšlel,

ten který již odešel

ten který mě vytvořil

když sám už téměř zanikal.

Nejsem.

A přesto to bolí.

Na barvě černých stěn,

přesto stín se stvoří.

Jako tichý šum uvnitř cel,

nejsem ničím z dobra či zel,

nejsem patrný smyslem,

nejsem než pocitem.

Nejsem.

Snad jen v odstínu mořských solí,

těch z temných hlubin,

nebo v dětském zaříkávání,

úplně vzadu se tulím,

k rytmu a víře ve stvoření.

V nábojích co se nebojí,

že nenaleznou cestu.

A možná ve svědomí

těch co tíhnou ke zlu.

Nejsem a přesto to bolí.

Tebe.

Ne mně...

Toto je starší kus, ale cítím, jak je stále svěží a plný síly.