pondělí 26. září 2011

VOLÁNÍ JARA

Proudy sněhové vody za oknem a v mé hlavě myšlenkové tvary,
mám rád tyhle rána šedivá, kdy nikdo se nedívá,
já nemusím mluvit, vše je jak z dály.

Harani, černí zimozvěsti, se pomalu chystají hledat své severy,
na holých stromech i studených domech září,
jak černé perly na dně bílé truhly.

Zmáčená země pojme ještě hodně vody, než ji pomůže Slunce,
ještě pár měsíců, teď nepředstavitelná doba,
vlhkost ve vzduchu a zeboucí palce.

Obloha z oceli v pohybu, každý mrak jiný mrak zacelí v mžiku,
trhliny propouští světlo, mdlost a chlad,
já cítím touhu po uchování okamžiku.

Z knih vím kde je Jih,
a vím že není snem.
Kdy ale příjde k nám?
Ptám se každým dnem.

Cítíte to Probouzení?
V řekách zas se voda pění,
to není klam.
Jaro kráčí k nám.

Žádné komentáře:

Okomentovat