KINYK

Žiju ve světě, děsný porobě,

kde nejsou klady ani zápory,

a všechno myšlení brojí proti sobě.

Zákopová válka sama sobě navzdory,

a všechna hesla tančí na svém hrobě.

Kde přání otcem myšlenky,

sirotkem stane se pak v činu,

kde svědomí tráví všechny dny,

snahou nevidět svou špínu.

A šablona je jediné,

co dává prostor k vzletu,

názor není od toho,

aby dal najevo se světu.

A kde maska tváří skutečnou,

a těch tváří je příliš mnoho,

a klouby vržou nepravdou,

a nikdo si nedělá nic z toho.

A v tom světě prašně prachsprostém,

žiju už tak dlouho,

že jsem zhrubl na jeho úroveň;

"tak di do prdele touho!"